Lavina
Venku se stmívá, měsíc vychází,
černá obloha, tma úplná nastává. Člověk venku neví, kde se nachází, noc v chatě raději přečkává. Mraky po obloze plují pomalu, vločky z oblohy tichounce padají. Teď valí se lavina se svahu, skály jí na síle přidají. Co unese, bere s sebou, nezná žádné slitování. Lidé nohy na ramena berou, pak zbyde čas na bědování. | ||||
© 2005 - 2006 Poezie.webz.cz Autorka básní: © 2005 - 2006 Veronika Poláčková.
Chcete-li básně kdekoliv použít, pište na VPolackova@seznam.cz
| ||||
» Naše odkazy » Romantické básničky | Zeměpis | Básničky pro dobrou pohodu |