Poezie pro každou chvíli
<<  ZPĚT  na předchozí stránku
Óda pro vlnu
Voda šumí, po kamenech teče.
Vlnky, vlny, jak vám čas uteče.
Uteče, uteče do dálky.
Vidíš támhle, vedle té skalky?

To jsou naši bratři,
ti mezi nás patří.
Ti už plujou hodnou chvíli,
předběhly je vodní víly.

Moře je naše matka a písek otec,
písek je pobřeží i kopec.
Vlnko, víš-lipak, kde končí pobřeží?
Támhle, támhle, kde čas neběží.

Vlnko, kam ty vlastně pluješ, i ty vrány letí?
Plují tam, kde čas neletí.
Tam daleko v moři,
tam, kde se slunce každé ráno šňoří.

Tak pospěš, vlnko,
ať ti slunce neuteče.
Neboj, neuteče, ono počká.
Měj se, ať se dočkáš.
A plula.

ptákoviny
© 2005 - 2006 Poezie.webz.cz      Autorka básní: © 2005 - 2006 Veronika Poláčková.
Chcete-li básně kdekoliv použít, pište na   VPolackova@seznam.cz
»   Naše odkazy   »       Romantické básničky   |   Zeměpis   |   Básničky pro dobrou pohodu   |   Koupelny, podlahy, střechy